Jednomu z našich klientů se zalíbila naše autorská instalace lvice s ulovenou antilopou. Přál si podobnou scénu také pro své trofeje. Na první pohled by se mohlo zdát, že stačí vybrat vhodné modely, potáhnout je kůží a oba preparáty naaranžovat vedle sebe. Ve skutečnosti však právě tady začíná ta nejnáročnější část práce.
Každé zvíře má jiné proporce a každá kůže vyžaduje individuální úpravu modelu. Ještě složitější je situace ve chvíli, kdy spolu mají dva preparáty tvořit jeden celek a zachycovat konkrétní okamžik.
Model je pouze výchozím bodem
Sériově vyráběný model málokdy odpovídá přesně. Nejprve proto kontrolujeme jeho rozměry, délku těla, obvody, postavení končetin i celkovou siluetu. Vše musí odpovídat konkrétní lvici a zároveň zamýšlené kompozici.
Následuje řezání, zkracování, prodlužování a nové sestavení jednotlivých částí. Upravuje se sklon páteře, poloha lopatek, výška končetin i natočení hlavy. Někdy je třeba model rozdělit téměř na jednotlivé anatomické celky a znovu jej poskládat v úplně jiném postoji.
Na fotografiích může tato fáze působit poněkud drasticky. Kolem pracovního stolu leží odřezky pěny, samostatné končetiny i oddělená hlava. Právě zde se však rozhoduje o tom, zda bude výsledný pohyb působit přirozeně.
Dvě zvířata, jeden okamžik
U podobné instalace nestačí, aby správně fungovala lvice a správně fungovala její kořist. Obě zvířata na sebe musejí anatomicky i výrazově navazovat.
Důležitý je každý bod kontaktu: poloha tlamy na krku antilopy, směr její hlavy, napětí v těle lvice i postavení tlap. Pokud některý z těchto prvků nesedí, scéna působí strnule nebo nevěrohodně.
Proto oba modely během práce opakovaně skládáme k sobě a kontrolujeme je z různých úhlů. Upravujeme vzdálenosti, těžiště i celkovou linii pohybu. Současně musíme myslet na budoucí podstavec a na pohled, ze kterého bude hotová instalace nejčastěji pozorována.
Od hrubých řezů k jemným detailům
Po základním sestavení přichází na řadu dotvarování svalových partií, kloubů a přechodů mezi jednotlivými částmi. Hrubé zásahy postupně mizí a model získává přesnější anatomii.
Teprve poté následuje zkoušení kůže, další drobné korekce a vlastní preparace. Při ní se řeší výraz očí, poloha uší, tvar čenichu, napětí kůže i směr srsti. Právě tyto zdánlivé maličkosti nakonec rozhodují o tom, zda preparát působí živě.
Výsledkem nemají být dva preparáty položené vedle sebe, ale jeden přesvědčivý děj – krátký okamžik africké přírody zastavený v čase.
A právě v tom spočívá kouzlo zakázkové preparace. I když vycházíme z již vytvořeného námětu, každá další instalace vzniká znovu od začátku a stává se samostatným originálem.
